Zlozvyky čtenářů

Sběratelé utrácejí hromady peněz za nové přírůstky do svých sbírek, sportovci za sportovní vybavení, gameři za počítačové doplňky, konzole, a hry, a čtenáři za knihy. A jako každý správný klub, má i ten čtenářský své neřesti, ale také jejich odpůrce. O co se jedná?

Vůně knih

Vůně knih je pro některé čtenáře prvotním požitkem. Ještě než si knihu zakoupí, už s přivřenýma očima, a jemným úsměvem na rtech vdechují vůni nově potištěných stránek. Někteří, ti kdo se umí lépe ovládat, si tento rituál nechávají na doma, jiní to však provádějí přímo v knihkupectví, všem na očích. Najdou se však i takoví, jimž papírové knihy nevoní, a dávají přednost čtečkám. A mezi které se řadíte vy?

Poznámky

Do knihy se přece nepíše! A nebo ano? Tohle téma rozděluje většinu čtenářů. Jedni tvrdí, že když si knihu zakoupili, a onen výtisk je teď jejich vlastnictvím, mohou si s ní dělat co chtějí. Jejich oponenti však považují knihu za cenný předmět, ne-li posvátný, a dopisování poznámek považují za znesvěcení. Najdou se však ještě další, menší podtábory, které například tvrdí, že pokud jsou poznámky psány obyčejnou tužkou, pak to nevadí, jiní si zase do knih lepí barevné lístečky.

Čtení darované knihy

Zde se dostáváme k dalšímu tématu, které čtenáře do velké míry rozděluje. Není to tak dávno, co někde byla položena otázka, zda čtenáři čtou novou knihu předtím, než ji někomu darují. A kolem této otázky se strhl naprostý poprask. Jedni se s klidem přiznali, že to dělají. Jiní snad s vidlemi a pochodněmi v rukou hlásili, že je to neetické. Bylo zde dokonce zmíněno přirovnání, že číst knihu, která je zakoupena jako dárek pro další osobu, je to samé, jako nosit spodní prádlo, které má být dárkem. Dárek by nejspíš neměl být použitý, pokud je míněn k nějaké příležitosti. Pokud však knihu přečtete, a rozhodnete se ji věnovat ke čtení dál, je to v pořádku.