Peníze pro parádu

Peníze se musí líbit snad každému. Tedy každému z těch lidí, kteří ví, k čemu takové peníze slouží, a kteří také mají možnost takové peníze náležitě využít.

O snad přímo magické přitažlivosti peněz pak svědčí třeba i to, že si za ně lze koupit cokoliv, co člověk chce. A nejen cokoliv, ale také kohokoliv. Protože je známo, že každý má svou cenu, a cena se jak známo nejsnáze vyjadřuje právě v penězích.

Ovšem krása peněz pochopitelně nespočívá jenom v tom, že si za ně můžeme něco zajímavého pořídit. Peníze mohou být nejednou krásné už i samy o sobě. A možná i přímo neskutečně přitažlivé mohou být i v době, kdy už dávno pozbyly své platnosti a člověk si tak za ně už nikde nic nekoupí. Leda tak ještě někde na burze nějaké ty peníze platné.

Peníze mají totiž kromě své nominální hodnoty i hodnotu uměleckou. I když je pochopitelně záhodno dodat, že ne každý peníz, jenž kdy spatřil světlo světa, nějakým uměním je. Protože jsou mezi bankovkami a mincemi nejednou i učiněné kýče, případně něco tak nudného, že se na to snad ani moc koukat nedá. O vyobrazeních, jež jsou poplatná dobám a režimům a jež dokážou nejednu bankovku i pořádně zohyzdit, ani nemluvě.

A protože jsou bankovky všelijaké, tu a tam proběhne nějaké to srovnávání. Aby se vědělo, která z bankovek je vyslovený outsider a hlavně která si může uzurpovat privilegium stát se učiněnou „Miss Bankovka“.

Jedno takové klání mohlo potěšit i našince. Protože jak vešlo ve známost , umístily se Hradčany ze stokoruny, jakou se platilo před a souběžně s tou nepopulární s Gottwaldem, půl století po svém vzniku na čtvrtém místě na světě, a trumfly dokonce i samotné americké dolary.

Onu soutěž prý vyprovokoval Thomas Hockenhull z britského muzea, jenž ve zmíněné instituci spravuje na sto padesát tisíc různých exponátů z celého světa, a naši starou stokorunu trumfly jen tři bankovky z Ekvádoru, Velké Británie a Německa.

Naše stará stokoruna tak pomyslně málem stanula na stupních vítězů. A nic na tom nemění ani to, že dodatečně vyplula na povrch i informace, jež má při patřičném zformulování poněkud pikantní nádech.

Na druhé straně Hradčan je prý totiž vyobrazena manželka samotného malíře oné bankovky. A protože tato bankovka vyšla v nákladu tři čtvrtě miliónu kusů, mohl mít a také měl tuto ženu ve své době dozajista každý. A nejen chlap.